NAILS - Every Bridge Burning
Rezavá a drásavá sedmnáctiminutovka, která v tempu polevuje až u poslední skladby. V čem ale nesleví je hutnost, tlak a brutalita, která je pro NAILS signifikantní. Po všech směrech povedené navázání na minulou desku.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Ten večer jsem řešil dilema. Koncert WARCRY na Sedmičce nebo NYOS a ČERVEN v plzeňském Divadle pod Lampou. Co zvítězilo, vidíte z reportu. Něco málo před devátou vcházím do téměř ještě prázdného klubu a o nějakou půlhodinu později slyším první hrábnutí do strun.
To obstarává instrumentální duo ČERVEN. Kluky, kteří mastí instrumentální math-rock jsem viděl na letošním Fluff festu. Oproti festivalovému setu se ihned jede na plný plyn, je skvělý zvuk a koncert mě baví o mnoho víc. Nápaditá hudba nemá sice tak nápadité melodie jako dřívější kapela bubeníka Pavla Rysky SYNERGY, ale i tak je cítit talent dávat dokupy zajímavé rytmy a tuny kytarových vyhrávek. Stejně jako na Fluffu musím napsat, že tato dvojka se mi zdá stále neúplná. Působí to, jakoby na koncert basák a zpěvák prostě nedorazili.
INHERITANCE je prešovko-brněnské trio kombinující epický post-rock, klasiku a spoustu dalších žánrů, a já jsem měl tu čest je vidět opět na jednom letním festivalu. Tím byl letošní monument COLOURS OF OSTRAVA. Tam se jejich intimně působící hudba trochu ztrácela na velké scéně, což byl důvod, proč jsem se na ně v mnohem komornější atmosféře plzeňské Lampy těšil asi nejvíce. Osud tomu chtěl, že jsem si vyposlechl zvukovou zkoušku a následně dělal jako snad jediný střízlivý v klubu saniťáka kamarádce, která zakrvácela podlahu v klubu poté, co omdlela a ošklivě si natrhla čelo. Takže si INHERITANCE budu muset odchytit jindy.
NYOS jsou britskofinské duo, které diriguje kytarista Tom Brooke. Toho jsem v témže klubu viděl před nějakými třemi roky s jeho někdejší kapelou KHUDA. Scénu okopuje hradba snad pěti aparátů a už na vstupu jsem byl upozorněn, že to bude chtít ucpávky. Inu, to mě moc nevyděsí, mám za sebou po letošním Brutal Assaultu i SUNNO))) z nulté řady. Tom Brooke si na vystoupení bere rudé boty a to je vlastně na jejich koncertu asi to nejzajímavější. Krom toho, že je to ukrutně nahlas. Ty boty vypadají přesně jako škrpály, co nosí proslulá čarodějka Gita Oggová ze Zeměplochy. A hudba? Nahlas. Brooke na sebe vrství jednotlivé motivy, ale oproti KHUDĚ to je bez nějakého většího nápadu. Jde hlavně o to udělat bengál. Pár houpavých pasáží, nějaký cinkavý post rock, jedna skladba koketuje hodně s noisem. Vlastně jsem si to moc neužil. Není čeho se chytit s čím se identifikovat. NYOS jdou mimo mě, i když jejich aktuální EP se jmenuje „Vltava“, což je u finsko- britské kapely přeci jen trochu netradiční.
Rezavá a drásavá sedmnáctiminutovka, která v tempu polevuje až u poslední skladby. V čem ale nesleví je hutnost, tlak a brutalita, která je pro NAILS signifikantní. Po všech směrech povedené navázání na minulou desku.
Další alternativa pro příznivce BORKNAGAR je tato parta z Rocky Mountain. Sice nic převratného, ale jízda je to patřičně ostrá i melodická, plná hezkých momentů a přesvědčivé instrumentace. I střídání growlingu a čistého vokálu je namixováno s přehledem.
Páni muzikanti, hoďte tam něco svižného a veselého, kytary ať závodí s klávesami. Dobré, to je ono. Trochu kýčovité jak ti Taliáni STAMINA. A kdo je ten starý pěvec v novém čepci? Ale, nebyl on u ROYAL HUNT? Dobře jste to skloubili, radost poslechnout.
V pátek nás čeká masivní exploze v podobě novinky německých kanonýrů, to se cítím oprávněn tvrdit už na základě luxusního čtyřpísňového EP, které obsahuje ten nejlepší melodický black / death s hnilobným pachem obinadel a lidského masa. Fans do haptáku!
A jsou zpět. Po dekádě odmlky. Opět rozjuchaní, lehce infantilní, ale hlavně maximálně kreativní a hraví. Deska, u které se prostě nejde nepohupovat do rytmu. Je v tom nezbedná nakažlivost.
Řecký instrumentální postrock, jenž koketuje s blackgazem, ambientem i cinematickou hudbou, který se nebojí ani klávesových ploch a piana. Fascinující vizuál skvěle odráží znepokojivost a melancholičnost jejich hudby.
Další španělský příspěvek do už nyní bohaté nadílky výborných doom metalových nahrávek letošního roku. „Espectres“ je klasický, dřevní a čistý doom, přesto stále velmi emotivní a prodchnutý krásně ponurou atmosférou.